středa 22. dubna 2009

Knihy mého srdce - od dobrodružství k fantastice

A ne, a ne, a ne... Prostě to nejde. My vášniví čtenáři to máme těžké. Nemůžu vybrat jen jednu knihu mého srdce. Ta nejmíň stovka ostatních by to určitě brala jako zradu… ;-)

…no zkusím to omezit na patnáct, ale každé, kterou tu nezmíním, se předem omlouvám.

Jako většina čtenářů mé generace (*1974) jsem si ani já nenechal v dětství ujít žádnou z tenkrát hojně čtených verneovek (ostatně to byly jedny z mála oficiálně vydávaných dobrodružných knih, které se daly číst). První knížkou, kterou jsem od Julese Verna přečetl, byl Tajuplný ostrov a možná i proto - poprvé je holt poprvé ;-) - se stala nejoblíbenější knihou mého dětství.


Příhody z trosečníků, kteří se snaží ze všech sil překonat svůj nepříznivý osud, jejich boj s piráty, smrt kapitána Nema a potopení Nautila a nakonec zkáza celého ostrova při výbuchu sopky mě ani po sté nepřestaly zajímat, rozechvívat i dojímat. Neméně rád jsem ale měl i další Vernovy romány - Dvacet tisíc mil pod mořem, Patnáctiletý kapitán, Dva roky prázdnin, Matyáš Sándorf, Robur dobyvatel…

Ke knihám mého dětského srdce samozřejmě patřily i mayovky, dodnes si vzpomínám na to zoufalství, kdy v značně salátovém vydání druhého dílu Vinnetoua z obecní knihovny chybělo asi 10 posledních stran – dodnes nevím, jak to tenkrát vlastně všechno dopadlo.

Další knížkou, kterou jsem četl nesčetněkrát a často s pověstnou baterkou pod peřinou, byl Poklad na ostrově od Roberta Louise Stevensona, příběh mladého plavčíka Jima Hawkinse, plavícího se podle nalezené mapy za pirátským pokladem kapitána Flinta.

Mým prvním setkáním s „opravdovou“ literaturou byl román Umberta Eca Jméno růže, mnohovrstevné postmoderní dílo, které může být chápáno jako historický román, detektivka, horor nebo i filosofický či teologický traktát. Jeho četba mě tenkrát uchvátila natolik, že vlastně ovlivnila celý můj další život – její přečtení v posledním ročníku gymnázia přispělo k mému rozhodnutí studovat na vysoké škole filosofii a historii.

Historické romány mám rád stále, oblíbil jsem si třeba španělského prozaika Artura Péreze-Reverta. Nejraději mám jeho knihu Dumasův klub, který se odehrává v prostředí bibliofilů, obchodníků s knihami, antikvariátů, prostě v prostředí, kde je kniha centrem všeho dění. Ano, přiznávám se, i já jsem totiž to, čemu se říká knihomol. Nejen že mám neustále rozečtených několik knih, ale taky rád čtu o knihách samotných, rád jimi listuji v knihkupectvích a antikvariátech, kupuji je, i když už je doma nemáme pomalu kam dávat… Není ani divu, že jsem skončil jako knihovník ;-)

Dalším mým oblíbencem je rumunský spisovatel a religionista Mircea Eliade, rád bych Vám doporučil jeho fantastické novely Slečna Kristýna, Had či povídkový výbor Tajemství doktora Honigbergera.
Celé Eliadovo odborné i beletristické dílo je prodchnuto ideou „věčného návratu“, proto i ústředním tématem jeho románů a povídek je snaha jejich hrdinů nejrůznějšími způsoby překonat omezení, které nám diktuje náš osud.

Popisem tajemné a ponuré atmosféry staré židovské Prahy si mě získal německy píšící spisovatel Gustav Meyrink. Přečetl jsem od něj vše co u nás vyšlo, ale nejvíce na mě zapůsobil jeho asi nejznámější román Golem. Toto Meyrinkovo iniciační (zasvěcovací) dílo začíná tak, že si hlavní hrdina omylem nasadí na hlavu klobouk rytce Athanasia Pernatha a začíná prožívat realitu na pomezí snu a skutečnosti…

Mám taky moc rád ruskou literaturu, zejména její temnější proudy, které představuje např. tvorba Fjodora Dostojevského nebo Leonida Andrejeva. Ale asi nejvíce na mě zapůsobil román Michaila Bulgakova Mistr a Markétka. Nově pojatý a složitě strukturovaný faustovský příběh je zasazen do dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let.
Oblíbil jsem si i současné ruské autory. Nedám třeba dopustit na fantazijní sérii Sergeje Lukjaněnka, jejímž prvním dílem byla Noční hlídka. Na pozadí neustávající boje mezi silami Světla a Tmy, na nějž dohlížejí protagonisté z Noční hlídky a Denní hlídky, se v současném Rusku odehrávají osudy Jiných, jedinců, v nichž obě soupeřící strany rozpoznaly nadpřirozené schopnosti a snaží se je proto získat na svou stranu.

Z dosavadního líčení je Vám asi jasné, že dalším mým oblíbeným žánrem bude vědecko-fantastická literatura. Za všechny skvělé sci-fi knihy, které jsem přečetl, bych rád jmenoval skvělý román Franka Herberta Duna, vyprávějící o pouštní planetě Arrakis s naprostým nedostatkem vody, která je ale jediným známým nalezištěm zvláštního koření, které má moc prodloužit lidský život a poskytuje člověku mimořádné psychické schopnosti.

V poslední době mě velmi zaujal nový literární směr, pro nějž se někdy razí označení New Weird. Nejznámější knihou tohoto žánru je asi román China Miévilleho Nádraží Perdido. Opravdu není snadné tuto knihu charakterizovat, snad bychom ji mohli označit jako temnou městskou fantasy se sci-fi prvky, odehrávající se v dekadentním prostředí podobné viktoriánské éře (to budou asi dozvuky mé dětské fascinace J. Vernem).

Ale abyste nenabyli dojmu, že čtu jen samé složité, zamotané nebo vznešené knihy… …naopak, miluju humor a tak mě nemohla minout slavná fantasy série Terrryho Prattcheta Úžasná Zeměplocha. Po těchto knihách sáhnu ve chvílích, kdy je mi těžko a potřebuju se naladit na pozitivnější vlnu.

Poslední knihou, která v poslední době zasáhla mé možná už trochu okoralé čtenářské srdce, byl Kafka na pobřeží známého japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Příběh patnáctiletého Kafky Tamury, „nejdrsnější kluka na světě“, je opět mnohovrstevným líčením velmi podivných zákoutí lidského osudu. Svou roli tu sehrálo jistě i to, že velká část děje se odehrává ve staré knihovně ;-)

Takže zatím jsem si tu jedinou Knihu mého srdce nevybral… …ostatně si myslím, že to nijak nevadí, v mém čtenářském srdci je dost místa pro všechny dobré knihy.


Jarek

středa 15. dubna 2009

Podělte se s ostatními o Knihu Vašeho srdce



Chcete se i Vy podělit s ostatními s knihou či knihami Vašeho srdce? Není problém, napište mi mail s Vašim vyznáním nebo přidejte komentář pod tento příspěvek. Knihy Vašich srdcí mohou být inspirací pro další čtenáře a proto Vás prosím, nenechávejte si je jen pro sebe.

Jarek

Knihy Radčina srdce

Vážení přátelé ANO :-) některé KNIHY, nikoli pouze jedna kniha, jsou mou srdeční záležitostí. Nedokážu si v tomto okamžiku představit, že bych mohla uvést pouze jednu jedinou knihu, kterou bych zaškatulkovala do šuplíčku NEJOBLÍBENĚJŠÍ.

Tak jako plyne a vyvíjí se život každého z nás, vyvíjí se i naše postoje, názory, vzory, zájmy, koníčky,…..objevujeme nové a nové věci a s tím se také vyvíjí i náš literární vkus. Cesty ke knihám jsou různé, přes knihovnu rodičů, městské a školní knihovny, novinové recenze nebo třeba doporučení známých.

Protože mám 2 starší bratry, prošla jsem si v pubertě nejprve obdobím zájmu o sci-fi, literaturu faktu a dobrodružnou literaturu – A.C. Clarke, R. Bradbury, S. Lem, I. Asimov, L. Souček a samozřejmě v neposlední řadě Jules Verne, to byly mé tehdejší vzory. Stěžejní verneovky jsem přelouskala snad všechny.

Říká se, že sci-fi literatura je přestupní stanicí do světa skutečné literatury: na střední byl mým favoritem Karel Čapek. Jeho jsem si také vybrala jako jedno z témat maturitních otázek. Na toto období, „studium“ na střední, vzpomínám moc ráda. V průběhu dne ve škole, v každé volné chvíli, když zrovna nebylo vyučování, jsem se „zašívala“ do školní knihovny a „hltala“ klasiky světové literatury, které jsme zrovna probírali v češtině. Nepředstavujte si mě ale prosím jako nějakého šprta, do toho jsem měla opravdu hodně daleko.

Později, to už jsem studovala na výšce v Opavě, přišlo na řadu mé čtenářské období, které se nesmazatelně zapsalo někde uvnitř mého „já“. Jako studentce vysoké školy se mi otevřela nová dimenze vnímání věcí a světa kolem sebe. Myslím si o sobě a taky to i přiznávám, že dnes jsem více konzumní, nemám tak široký záběr jako tehdy. Po vzoru svých kolegů jsem žila víc duchovně než konzumně, chodila jsem na umělecké filmy (mj. zrovna v té době začínal Projekt 100), navštěvovala jsem literární kavárny, víc četla, chodila i na nepovinné přednášky…tady jsem se seznámila s Kunderou, Hrabalem, Škvoreckým…. ale především s tím prvním z nich. Kunderův román Žert mě opravdu doslova posadil na zadek. Nebudu prozrazovat děj, je prostě ze života, přečtěte si jej. Ne nadarmo jej Louis Aragon označil jako jeden z největších románů století.

Jsem asi trochu dobrodruh a romantik (to ale nemá nic společného s lacinou ženskou literaturou), proto nemohu opomenout zmínit ještě pět dalších oblíbených knih: Pierre la Mure napsal Moulin Rouge, kde líčí smutný osobní život jednoho z předním francouzských malířů Henri de Toulouse Lautreca. Také se mrkněte na knihu Sbohem, můj krásný plameni od Zdeňka Mahlera. To je pro změnu život Mozarta fiktivně podaný Josefínou Duškovou. Do třetice: kdysi mi mamka doporučila knihu od S. Grahamové Byl jednou jeden otrok – taky moc krásné a smutné (ale obávám se, že kniha se bude hůř shánět). Také cestopisy dobrodruha a cestovatele Richarda Haliburtona z počátku 20. století stojí za to – Haliburton na svou odvahu nakonec doplatil, když se utopil při překonávání Pacifiku na džunce někdy ve 30. letech. A jako poslední bych chtěla doporučit knihu od Josefa Kleibela Cesta za Adamem líčící velké dobrodružství hledání kořenů člověka. Kniha pochází ze 70. let 20. století, takže mnohé z dobových archeologických dogmat jsou již překonány, přesto i dnes neztrácí své kouzlo (podobně zaměřenou je i kniha Raymonda Darta Dobrodružství s chybějícím článkem, taková „povinná literatura“ začínajících archeologů).

No a co čtu právě nyní? Přiznám se, že už asi týden mám na stole u postele vytaženou Annu Kareninu, ale vždy než ji večer otevřu, jsem tuhá jako špalek. Od té doby, co mám dítě, je mou každodenní večerní četbou Mach a Šebestová, Mašinka Tomáš, Kdo žije na statku, Ruské pohádky,….no tak snad se zase někdy propracuju zpět k tomu Kunderovi :-)

Radka

středa 8. dubna 2009

Jak hlasovat v anketě Kniha mého srdce

Hlasovaní v anketě Kniha mého srdce bude vícekolové. V prvním, nominačním kole bude ze všech knih, které vyhovují pravidlům (tj. jde o samostatně vydané beletristické dílo), vybráno 100 knih, které dostanou nejvíce hlasů. Seznam knih, které jsou zařazeny do hlasovaní, najdete zde. Na stránce http://www.knihasrdce.cz/ můžete pro knihu vašeho srdce také rovnou zahlasovat. Jediný další údaj kromě názvu knihy, který zde musíte uvést, je vaše e-mailová adresa, na kterou vám bude zaslán potvrzovací e-mail, ve kterém jedním klikem svůj hlas potvrdíte. Toto ověření má zabránit tomu, aby bylo z jedné adresy hlasováno vícekrát. V dalším kole se pak bude vybírat z této nejoblíbenější stovky 12 finalistů. Příliš dlouho neotálejte, nominační kolo končí už 19. dubna!

Jarek

úterý 7. dubna 2009

Noc s Andersenem v Poštorné

Stejně jako v předchozích letech, bylo i letos nocování v knihovně nezapomenutelné a velice živé.
V krásné budově poštorenské pobočky nocovalo v pátek 3. dubna 17 dětí, 2 starší pomocníci z řad studentů a 2 knihovnice. Bohužel nepřišly všechny přihlášené děti, překazily jim to vyskytující se neštovice a jiné neduhy.
Program letošní Noci s Andersenem se týkal knih Františka Nepila: Já Baryk, Naschválníčci a dalších, ale stěžejní knihou byla ta prvně jmenovaná. Příběhy pejska Baryka nás všechny okouzlily. Prvním úkolem bylo navrčet se psí kalendář, pak jsme si společně přečetli příběh na březen – měsíc mžourání a z tohoto příběhu spáčům vyplynuly tři úkoly (opravdu moc těžké), všichni je ale zvládli s přehledem. Další příběh se týkal měsíce dubna - měsíce čiperných blech. Po jeho přečtení jsme si zahráli všem známou hru Blechy s velkým nasazením a blechy se honily po celé knihovně. Protože Baryk se kamarádí s mnoha zvířátky, tak si naši spáči vyrobili pěkné masky například psa, žáby, zajíce, čápa, medvěda a jiných zvířátek. Každý nocležník si vymaloval i svého dřevěného Baryka, kterého si odnesl domů i se svou maskou. Hráli jsme spoustu her, soutěží u kterých jsme se nasmáli, taky jsme si zazpívali a nechyběla ani noční diskotéka.
Před spaním jsme všem spáčům předčítali z knihy Renaty Štulcové z období středověké Moravy. Kniha teprve vyjde, ale spisovatelka knihovnám rozeslala jednu kapitolu z této připravované knihy: Mojmír – Cesta pravého krále.
Ráno čekaly na všechny nocležníky krásně upečené koláče, které dětem věnovalo Pekařství Křižák, spousta dobrot od firmy Racio a velký hrnec čaje. Domů se dětem moc nechtělo a navrhovaly další spaní, pokud možno hned na příští měsíc.

Soňa


čtvrtek 2. dubna 2009

Afrika je lákavá

Na středeční přednášce manželů Špillarových Afrika -jiný svět, popisující jejich putování po jižní Africe, se sešel až nečekaný počet zájemců, kteří takřka zaplnili celou kapacitu sálu knihovny. Máme z toho samozřejmě radost a ještě jednou děkujeme všem, kteří přišli.

A myslím si, že ani ti co přišli toho nelitovali, neboť promítané diapozitivy byly vskutku nádherné a vyprávění obou cestovatelů bylo neméně poutavé... ...nakonec se protáhlo skoro na 2,5 hodiny, ale nikomu to zjevně nevadilo.

A tak Vám všem můžeme slíbit, že jsme se s příjemnou cestovatelskou dvojicí neviděli naposled a zřejmě už příští měsíc je pozvememe znova, aby nám přiblížili své další cestovatelské zážitky, tentokrát zase z jiného kontinentu.


Jarek