Knihy Radčina srdce

Vážení přátelé ANO :-) některé KNIHY, nikoli pouze jedna kniha, jsou mou srdeční záležitostí. Nedokážu si v tomto okamžiku představit, že bych mohla uvést pouze jednu jedinou knihu, kterou bych zaškatulkovala do šuplíčku NEJOBLÍBENĚJŠÍ.

Tak jako plyne a vyvíjí se život každého z nás, vyvíjí se i naše postoje, názory, vzory, zájmy, koníčky,…..objevujeme nové a nové věci a s tím se také vyvíjí i náš literární vkus. Cesty ke knihám jsou různé, přes knihovnu rodičů, městské a školní knihovny, novinové recenze nebo třeba doporučení známých.

Protože mám 2 starší bratry, prošla jsem si v pubertě nejprve obdobím zájmu o sci-fi, literaturu faktu a dobrodružnou literaturu – A.C. Clarke, R. Bradbury, S. Lem, I. Asimov, L. Souček a samozřejmě v neposlední řadě Jules Verne, to byly mé tehdejší vzory. Stěžejní verneovky jsem přelouskala snad všechny.

Říká se, že sci-fi literatura je přestupní stanicí do světa skutečné literatury: na střední byl mým favoritem Karel Čapek. Jeho jsem si také vybrala jako jedno z témat maturitních otázek. Na toto období, „studium“ na střední, vzpomínám moc ráda. V průběhu dne ve škole, v každé volné chvíli, když zrovna nebylo vyučování, jsem se „zašívala“ do školní knihovny a „hltala“ klasiky světové literatury, které jsme zrovna probírali v češtině. Nepředstavujte si mě ale prosím jako nějakého šprta, do toho jsem měla opravdu hodně daleko.

Později, to už jsem studovala na výšce v Opavě, přišlo na řadu mé čtenářské období, které se nesmazatelně zapsalo někde uvnitř mého „já“. Jako studentce vysoké školy se mi otevřela nová dimenze vnímání věcí a světa kolem sebe. Myslím si o sobě a taky to i přiznávám, že dnes jsem více konzumní, nemám tak široký záběr jako tehdy. Po vzoru svých kolegů jsem žila víc duchovně než konzumně, chodila jsem na umělecké filmy (mj. zrovna v té době začínal Projekt 100), navštěvovala jsem literární kavárny, víc četla, chodila i na nepovinné přednášky…tady jsem se seznámila s Kunderou, Hrabalem, Škvoreckým…. ale především s tím prvním z nich. Kunderův román Žert mě opravdu doslova posadil na zadek. Nebudu prozrazovat děj, je prostě ze života, přečtěte si jej. Ne nadarmo jej Louis Aragon označil jako jeden z největších románů století.

Jsem asi trochu dobrodruh a romantik (to ale nemá nic společného s lacinou ženskou literaturou), proto nemohu opomenout zmínit ještě pět dalších oblíbených knih: Pierre la Mure napsal Moulin Rouge, kde líčí smutný osobní život jednoho z předním francouzských malířů Henri de Toulouse Lautreca. Také se mrkněte na knihu Sbohem, můj krásný plameni od Zdeňka Mahlera. To je pro změnu život Mozarta fiktivně podaný Josefínou Duškovou. Do třetice: kdysi mi mamka doporučila knihu od S. Grahamové Byl jednou jeden otrok – taky moc krásné a smutné (ale obávám se, že kniha se bude hůř shánět). Také cestopisy dobrodruha a cestovatele Richarda Haliburtona z počátku 20. století stojí za to – Haliburton na svou odvahu nakonec doplatil, když se utopil při překonávání Pacifiku na džunce někdy ve 30. letech. A jako poslední bych chtěla doporučit knihu od Josefa Kleibela Cesta za Adamem líčící velké dobrodružství hledání kořenů člověka. Kniha pochází ze 70. let 20. století, takže mnohé z dobových archeologických dogmat jsou již překonány, přesto i dnes neztrácí své kouzlo (podobně zaměřenou je i kniha Raymonda Darta Dobrodružství s chybějícím článkem, taková „povinná literatura“ začínajících archeologů).

No a co čtu právě nyní? Přiznám se, že už asi týden mám na stole u postele vytaženou Annu Kareninu, ale vždy než ji večer otevřu, jsem tuhá jako špalek. Od té doby, co mám dítě, je mou každodenní večerní četbou Mach a Šebestová, Mašinka Tomáš, Kdo žije na statku, Ruské pohádky,….no tak snad se zase někdy propracuju zpět k tomu Kunderovi :-)

Radka