Díky, právě jsi nám na šílené turné s tvojí
knihou Zpátky ve hře, které čítá téměř 40 měst, podepsal přes 300 knih. Ve hře
jsi už opravdu dlouho, to už asi bylo hodně podpisů...
Mnoho tisíc.... Ale samozřejmě si
nestěžuju, přijít si pro podpis, to je přece projev čtenářského zájmu. Někdy je
to navíc docela vzrušující - třeba když chce čtenářka podpis na bříško nebo na
ňadra.
Zpátky
ve hře jsou povídky veselé i sakra smutné, prozradíš, co bude následovat?
Román Biomanžel vyjde v říjnu. Bude, abych
tak řekl, veselý i sakra smutný...
Může
být Biomanžel i důkaz tvé lepší nálady?
Určitě. Už zase je tam humor - a humor je
jak známo nejlepší způsob, jak zneškodnit realitu, když se nám chystá skočit po
krku...
Tobě
jsou teď vlastně teprve tři roky...
Narážíš na metodu psychoterapeutky
Andrey... Čili to musíme čtenářům objasnit: Když mi bylo nejhůř, kamarád Jarda
Dušek mě poslal za doktorem Hnízdilem, který mi pro změnu doporučil svou
krásnou psychoterapeutku Andreu (mimochodem: je to černoška). Paní
Andrea mi opravdu pomohla, a to zdánlivě jednoduchou metodou.
"Kdy se vám to stalo s tou aortou? Kdy
přesně jste tenkrát napůl zemřel?" zeptala se mě.
"Před třemi lety."
"No, takže jsou vám tři roky!"
Od té chvíle se tím snažím řídit - a fakt to
pomáhá. Nekladu na sebe přílišné nároky a nestresuju se: Jsou mi tři roky,
sakra! Nic nemusím - odpovídat na emaily, být zodpovědný, pracovitý ani
spolehlivý, natož třeba štíhlý a sexy...
O
tvém stavu bylo hodně napsáno a dost jsi toho i vyříkal. Co by sis však nejvíc
přál?
Opravdu nejvíc? Vrátit zpátky to, co bylo -
a vyvarovat se chyb, které jsem udělal.
A
půjde to?
Ne.
Mohli
bychom vlastně vysvětlit, proč se turné neúčastníš.
Nejsem ještě ve formě. Cestování mě
stresuje. Kdykoli balím, minimálně pět věcí zapomenu - ne jednu dvě jako dřív,
ale pět nebo sedm... Ve městech bloudím a ztrácím se. V noci netrefím v hotelu
na záchod. Jsem časově desorientovaný. A tak dále... A hlavně: tříletí hoši na
turné nejezdí...
Na
druhou stranu všude budou tebou podepsané knihy, takže všude tak trochu
budeš...
Jako duch... Vzhledem k tomu, že prasklou
aortu přežije jeden člověk z deseti, to je vlastně symbolické.
Lukáš
Hejlík
Žádné komentáře:
Okomentovat